Zuzik

Jsem jako vítr kterej zfoukne pírko ze tvejch dlaní,
špínu jedný noci, jako hygiena ranní.
Velká voda slzí, který spláchnou noční hříchy,
tamburíny zvoní k operaci míchy.
Narovnám ti páteř, poškrábu ti záda,
pofoukám ti srdce, zrada kamaráda.
Lásky účel světí prostředky a smetí,
špínu jedný noci, který neuletíš.
Otevřená zlomenina srdečního svalu,
trápení a kocovina, vůně tvýho žalu.
Vypustíš svou hříšnou duši do slanýho moře,
neumírej děvče moje chti ti říct že:

Ohořelou károu chtěl bych dojet ke hvězdám,
který mi svítily z tvejch očí dřív než červotoči se do tvýho srdce daj.
V ohořelym autě už dva měsíce nedejchám,
sám se svojí vinou, už nikdy nechci jinou, už asi nedoufám.

Pláčem solíš otevřený rány co se hojí, tvoji krev i tělo příjímám pod obojí
Stejný lidi se soumrakem mají stejný stíny,
zmizelas jak před přízrakem, padám do hlubiny.
Tvůj pramínek vlasů zaliju včelím voskem,
koukám na tu krásu a nechápu to mozkem.
To co jsi mi dala já nikomu už nedám,
tak mi řekni má opičko proč tě marně hledám.
Otevřená zlomenina srdečního svalu,
trápení a kocovina, vůně tvýho žalu
vypustíš svou hříšnou duši do slanýno moře,
neumírej děvče moje chci ti říct, že:

Ohořelou károu chtěl bych dojet ke hvězdám,
který mi svítily z tvejch očí dřív než červotoči se do tvýho srdce daj.
V ohořelym autě už dva měsíce nedejchám,
sám se svojí vinou, už nikdy nechci jinou, už asi nedoufám.